Historie Sportovně střeleckého klubu Praha 6 a historie sportovní střelby na obvodu Praha 6.

Střelecké spolky a společnosti existovaly v Praze stejně jako v řadě jiných českých měst již od středověku. Nejprve jako cechy výrobců kuší a později palných zbraních, posléze jako společnosti jejich uživatelů – střelců.

Střelba jako sport vzniká z povětšině užitkové činnosti v druhé polovině 19. století. Byly zakládány střelecké jednoty podle vzoru Sokola a myšlenek dr. Miroslava Tyrše. Prvním celonárodním orgánem byla Česká obec střelecká, založená v roce 1897.

Období let 1918 až 1949

Oblast dnešní Prahy 6 se stala součástí Velké Prahy až v roce 1922 (jako Praha XIX a částečně Praha XVIII). Česká obec střelecká, po roce 1918 Československá obec střelecká se v roce 1925 rozštěpila a vznikl vedle Obce Československý národní svaz střelecký. V Praze Dejvicích existovaly obě tyto organizace. Základním článkem Československého národního svazu střeleckého byla Střelecká jednota. Tuto jednotu chtěl založit v roce 1937 na tehdejší Praze XIX mjr. Bohdan Klimeš, otec jednoho z členů současného SSK Praha 6. Orgány Svazu tehdy neuznaly stav v Dejvicích za dostačující pro zřízení jednoty a proto se pan B. Klimeš spojil s Malostranskou jednotou a vytvořil pobočku pod názvem Národní střelecká jednota na Menším Městě Pražském, pobočka pro Prahu XIX. Na přelomu let 1938 a 1939 se tato pobočka změnila na samostatnou jednotu pod názvem Národní střelecká jednota v Praze XIX. V roce 1938 měla dejvická jednota přes 400 členů. Ještě v květnu 1939 uspořádala jednota na střelnici v Kobylisích přebory dorostu. Střílelo se ze vzduchové pušky, jiné zbraně okupanti zabavili. Krátce potom byl Národní svaz střelecký okupanty rozpuštěn.

V Praze XIX byla i druhá celostátní střelecká organizace – Československá obec střelecká, předsedou byl p. Šolc. Mimo to zde byly i Národní gardy (spolek ostrostřelců), kteří se věnovali udržování tradic, ale méně již střelbě. V roce 1937 bylo zahájeno jednání o spojení těchto organizací. Ke spojení došlo 28. února 1938 a vznikla Národní střelecká jednota č.442 v Dejvicích. Současně bylo založeno vlastenecké hnutí „Věrný pes“, které působilo za nacistické okupace jako ilegální organizace.

Vedle těchto střeleckých organizací se prováděl základní střelecký výcvik také v Sokole a v Junáku - Skautu. Program byl prakticky shodný, zaměřený na brannou výchovu mládeže. Pro zvýšení přitažlivosti byly pořádány i závody ponejvíce ze vzduchovek.

Po druhé světové válce nebyly střelecké organizace obnoveny v původní podobě a vznikl Svaz brannosti. Sportovní střelbu organizovaly střelecké oddíly Sokola. Svaz brannosti v Praze XIX existoval, ale střelecký oddíl v některé sokolské jednotě nikoliv.

Období let 1950 až 1990

Na začátku padesátých let byl ustaven Svaz pro spolupráci s armádou (Svazarm) jako jednotná branná organizace. Formy jeho činnosti měly polovojenský charakter, ze střelectví to byl jen základní výcvik, ale vedle toho i pořadovou přípravu. To bylo logicky málo přitažlivé jak pro mládež, tak pro dospělé. Především byly postrádány soutěže. V roce 1952 byl Svazarm reorganizován, bylo zavedeno individuální členství a členy Svazarmu se povinně staly všechny existující střelecké kolektivy. Odtud vzešel základní kádr sportovců a funkcionářů sportovní střelby.

Ve Svazarmu byla střelba organizována ve dvou úrovních. V základních organizacích byly sportovně střelecká družstva (SSD), která prováděla základní výcvik a počátky sportovní činnosti především z malorážky ZKM 451. Střelci, kteří ukázali určitou úroveň výkonnosti a chtěli se sportovní střelbě věnovat závodně, postupovali do sportovně střeleckých klubů (SSK)

V Praze 6, jak se tehdy již oblast dřívější Prahy XIX a části Prahy XVIII jmenovala, bylo několik velmi dobrých SSD, byly to Základní organizace (ZO) Vysoká škola chemicko-technologická, VŠ zemědělská, VÚ vodohospodářský, Ortopedie. Začátkem dubna 1954 uspořádaly jednotlivé základní organizace své přebory a 23. května 1954 se uskutečnil první obvodní přebor ve střelbě z malorážky na 3x20 ran ve třech polohách (vleže, vkleče, vstoje). Z nejlepších střelců byl po obvodním přeboru sestaven Sportovně střelecký klub Praha 6, první přebor klubu se konal 13.6.1954 v Kobylisích. O týden později se konal rovněž na střelnici v Kobylisích, krajský přebor, kde střelci Prahy 6 získali první tři místa a v soutěži jednotlivců a v soutěži pětičlenných družstev dosáhlo družstvo ve složení Jan Brych, Miroslav Marek, Jan Čech, Jiří Hrneček, Miloš Klíma prvenství výkonem o 44 bodů vyšším než tehdy platný československý rekord. Mezi velmi aktivní členy klubu patřil František Peták, jehož otec byl před II. světovou válkou členem Národní střelecké jednoty v Dejvicích a svého syna přivedl ke sportovní střelbě v žákovském věku. František patřil působil v klubu jako střelec a později trenér řadu let. Přivedl i svého střeleckého známého z dětství, Bohdana Klimeše, který dosáhl již jako žák před válkou řady velmi pěkných úspěchů.

Podle zásad, platných ve Svazarmu, mohli nejlepší střelci z okresních a obvodních klubů přejít do krajských klubů, což se také stalo na podzim roku 1954. Existence a úroveň SSK Praha 6 byla zachována díky tomu, že tito střelci přenesli sice své sportovní aktivity do vyššího patra, ale jako trenéři a funkcionáři působili v SSK Praha 6 i nadále. Střelci klubu sklízeli sportovní úspěchy. Na podzim roku 1955 na Pražském střeleckém festivalu nastřílel Jiří Hrneček z libovolné pistole 543 bodů a dosáhl tak limitu Mistra sportu. V roce 1956 získal Miroslav Marek titul mistra republiky ve střelbě libovolnou malorážkou - závod Dewar (60 ran vleže na 50 a 100 metrů).

V roce 1958 začali členové klubu svépomocí stavět v Sedleci malorážkovou a pistolovou střelnici na území bývalé cihelny. Střelnice byla pak úsilím klubového kolektivu postavena a sloužila řadu let svému účelu. Dnes je po zrušení zavezena vysokou navážkou zeminy. Po rozpuštění krajských střeleckých klubů, které měly dost střelců, ale velmi málo obětavých funkcionářů, se vrátili do SSK Praha 6 nejen jeho členové, ale i řada dalších střelců, mj. Karel Perman a Ladislav Červený. Vrátil se i Jiří Hrneček, který dosáhl v roce 1959 největšího úspěchu, když získal titul mistra Evropy v rychlopalné pistoli.

V roce 1960 byla dokončena výstavba střelnice v Sedleci (tzv. „staré střelnice“). Klub měl v té době bezkonkurenční postavení a patřil k nejlepším ve Svazarmu vůbec. Ke zpestření činnosti patřila v té době i korespondenční mezinárodní utkání, většinou s kluby v tehdejší NDR a v Polsku. V roce 1961 získali členové klubu tři tituly mistrů republiky (‚Jiří Hrneček – rychlopalná pistole, Dušan Dugáček – libovolná pistole, František Navrátil – libovolná malorážka, poloha vstoje – junioři)

Jelikož Svazarm se opět reorganizoval, byly obvodní střelecké kluby zrušeny a musely se uchýlit pod některou základní organizaci Svazarmu. V případě SSK Praha 6 to byla Tesla Radiospoj, protože to byl jediný větší výrobní podnik na obvodu. Klub měl s tímto podnikem společné pouze jméno a to do roku 1963, kdy přešel pod základní organizaci Svazarmu Vysoká škola zemědělská. V roce 1964 byli na střelnici v Sedleci přivítáni poprvé střelci ze západní země. Byli to členové klubu Národní banky Brusel. Jako první klub v republice vyjeli střelci SSK Praha 6 do Belgie v roce 1966. Do té doby byly sportovní styky se západní zemí na klubové úrovni pro vedení Svazarmu zcela nepředstavitelné.Utkání se střelci v NDR byla již pravidelním doplňkem sportovní činnosti klubu.

V roce 1969 se konalo v Plzni Mistrovství Evropy ve sportovní střelci. Naši střelci při něm plnili i funkce organizátorů. Zejména Ladislav Pořický, v té době náčelník klubu a Bohdan Klimeš. Členkami reprezentačních družstev republiky byly Anička Jarošová a Marta Bořková v puškových disciplínách a Anička Rezlerová a Marie Vejvarová v pistolových.

V sedmdesátých letech se rozvinula práce s mladými střelci a začala přinášet ovoce. Jako trenéři školních družstev, která byla základem pro výběr talentů do klubu, pracovali ing. Milan Jaroš, Jiří Čech, ing. Jan Brych, Vladimír Dobrovolný, Karel Janda. Mladí střelci SSK Praha 6 se pravidelně umísťovali na předních místech soutěží mládeže jak v jednotlivcích, tak v družstvech.

V roce 1974 byla dokončena stavba nové střelnice v Sedleci a SSK Praha 6 se stal správcem a uživatelem.

V roce 1971 se v Meziboří konalo první Mistrovství Evropy ve střelbě ze vzduchových zbraní. Jako závodníci se uplatnili Jiří Hrneček a Anna Jarošová, jako funkcionáři ing. Ladislav Pořický, prof.dr. Bohdan Klimeš, ing. Zdenka Klimešová, ing. Jan Brych, Pavel Žbirka a Jiří Placek na mezinárodním úseku a protokolu.

V tomto duchu se nesla i osmdesátá léta. Velkou výhodu získali střelci nejen Prahy 6, ale celé Prahy, když byla v Sedleci postavena budova pro Středisko vrcholového sportu Svazarmu, kde byla krytá vzduchovková střelnice s 15 stavy a pistolová střelnice na 25 metrů. Vedle toho zde byla i tělocvična, sauna, skladové prostory, kanceláře, a další zázemí. Bohužel o tento objekt po roce 1990 střelci přišli díky machinacím bývalých funkcionářů Svazarmu.

Do státní reprezentace se v puškových disciplinách probojovala Ilona Jarošová. Členové klubu se věnovali organizační práci na úrovni republiky i nadále. Ing. Brych byl členem Ústřední rady střelectví jako předseda učebně metodické komise a je autorem několika knížek o sportovní střelbě, ing. Josef Smrt, výborný pistolář, byl členem České ústřední rady střelectví a přeložil řadu sportovních příruček z ruštiny. Oba měli nezanedbatelný podíl na organizaci Českého střeleckého svazu po roce 1990, kdy se jednotlivé sportovní svazy Svazarmu rozešly a vytvořily samostatné organizace.

Od roku 1991 až po současnost

Podmínky pro sport se poněkud změnily, neboť podpora činnosti ze státních prostředků je zaměřena na programy mládeže a vrcholový sport, takže v klubech zůstávají zájemci nejen o střelbu podle mezinárodních pravidel, ale také o řadu nových disciplín. Členové klubu pěstují střelbu jako svého koníčka a především plně ve své finanční režii. Tato situace většinu našich členů od oblíbeného sportu neodradila. Osvědčení funkcionáři působí i nadále, takže při Mistrovství Evropy v roce 1993 a v roce 2003 působil ing. Brych jako vedoucí protokolu Organizačního výboru ME, prof.dr. Klimeš jako mezinárodní rozhodčí. Na zdárném průběhu ME 1993 a 2003 se podílel ing. Smrt a další členové klubu v různých funkcích. Prof.dr. Klimeš byl na Olympijských hrách v Sydney v roce 2000 členem mezinárodní jury.

V devadesátých letech dosáhli členové klubu opět několika pozoruhodných úspěchů. Ing. Vladimír Glaser se několikrát mistrem Evropy ve střelbě na kovové siluety, v disciplíně, která není sice v programu mezinárodní střelecké federace ISSF, ale svou střeleckou dovednost získal zejména jako juniorský reprezentant ve sportovní střelbě a člen klubu SSK Praha 6.

Klubem prošlo za dobu jeho více než padesátileté existence několik set mladých lidí. Postupně odcházeli, jak jim přibývaly starosti o rodinu, zaměstnání, případně, když se jim nepodařilo získat vavříny tak lehce, jak si představovali. Většina z nich se ale ráda vrací. Ti nejvěrnější zůstali a pracují v klubu dále. V klubu se snažíme těm mladým, kteří svou sportovní činnost berou vážně, vytvořit co nejlepší podmínky. Mimo jiné proto, aby úspěšnost našeho oblíbeného sportu – sportovní střelby, zůstala na vrcholných světových soutěžích stejně vysoko jako je dosud.

Ing.Jan Brych, předseda klubu, počátek roku 2007