Jak vybrat z nabídky střeliva?
Rychle nebo pomalu?
Ruka nebo svěrák?
Pistolové nebo puškové střelivo? Lehké nebo těžké? Čím se odlišuje? Testy ze svěráku jsou vlastně střelbou bez střelcových chyb. A který střelec chyby nedělá? Dwell time aneb líná vzduchovka. Jak objektivně znehybnit pistoli, hlaveň (její ústí) při výstřelu? Upnutí za hlaveň, bombu nebo za kryt (lučík) spouště.
Střelivo do vzduchovek může být různé. Obvyle z měkého těžkého snadno deformovatelného kovu. Tomu vyhovuje běžné olovo bez přídavků cinu, arzénu či antimonu, atd. To zajistí základní a důležité požadavky pro přesnost zásahu, minimalizuje opotřebení hlavně a brání něktěným zpětným odrazům od cíle a překážek. Kulička (brok) nebo diabolka? Pro střelbu na 10m do papírového terče jednoznačně diabolka, to je střela se stabilizující sukýnkou vzadu. Všeobecně se ke střelbě z VzPi a VzPu používají diabolky s plochou hlavičkou. V přesnosti zásahu i jeho následnému odečtu jsou při střelbě na vzdálenost do 15 metrů nepřekonatelné.
Diaboly JSB žluté 4,49 obvykle nezklamou na 10 metrů v jakékoli vzduchovce, pistoli i pušce. Rychlost a hmotnost. Teoreticky ve střelbě platí: nejpřesnější je těžká a pomalu letící střela. Ta však nemusí být vhodná pro střelbu pistolí, zejména vzduchovou. Pistole se při střelbě jednou rukou podle pravidel ISSF ve srovnání s puškou jaksi více "pohybuje", případně může být nedokonale usazená v dlani. U vzduchovky výstřel trvá, od začátku vypuštění spoušťového ozubu do opuštění hlavně střelou, ve srovnání s palnou zbraní relativně dlouho. Pistole upnutá do svěráku se nehýbe, avšak střelec musí držet pistoli jednou rukou, ta se hýbe a bude hýbat vždycky, zejména při tlaku a pohybu prstu na spoušti. Těžší diabolka vyletí po spuštění z pistole obvykle s větší časovou prodlevou než diabolka o menší hmotnosti. Během uvedené prodlevy se může stát naprosto cokoli, především pokud se střelec při spuštění dopustí podstatné chyby, která bývá spojena s nežádoucí a okem prakticky nepostřehnutelným pohybem pistole. Pokud je to pro vás důležité, testujte střelivo nejen ze svěráku a ale především střelbou z ruky.
Změna výrobce, značky nebo dokonce i změna výrobní série střeliva může posunout polohu středního zásahu na terči. O kolik? V tom případě může být nejspolehlivějším objektivním ukazatelem právě svěrák a v něm dobře upnutá pistole. Soustřel 5 nebo 10 ran. Je zajímavé, že velmi dobrou nástřelku z 5-ti ran posobě jdoucích vyberete téměř u jakékoli značky či druhu diabolek, může to být pak jen otázka trpělivosti či náhody. Pokud chcete opravdu střelivo testovat a porovnávat, pak deset případně více ran (60) bude mnohem objektivnějších a věrohodnějších.Cena střeliva nemusí být vždy zárukou kvality. Cena špičkové soutěžní diabolky se dnes blíží ceně levného náboje 22LR. Značka x kvalita x přesnost zásahu. Není rychlost jako rychlost a proto bychom ji měli měřit a znát. Může se stát, že i výrobce časem změní provedení střeliva pod stejnou značkou. Což může způsobit překvapení, ne vždy příjemné.
Je to prosté, ale i zdrojem zábavy řady střelců:
Nezapoměňte, že standardní diabolky jsou vyrobeny z olova. To je kov, který se jako prvek v naší přírodě vyskytuje v konstantním množstí nikoli díky člověkovi a vznikl bez jeho zásluhy. Čisté olovo je v přírodě za běžných okolních podmínek poměrně stabilním kovem, který jen tak s něčím nereaguje. Dokonce se z něj vyrábějí nádoby pro přepravu koncentrované kyseliny sírové nebo pomocné elektrody v galvanotechnice a nejrozšířenější je slitina olova v deskách automobilních akumulátorů. Pokud se olovo dostane do organismu člověka, je pro něj jedovaté a usazuje se především v kostech. Do těla se může dostat různými způsoby, např. ve formě par při tavení, s potravou ve formě mikrootěru i samotnými potravinami. Olovo se pozvolna ukládá zejména v kostech a z organismu je obtížně odbouratelné. O jeho negativním působení na člověka, který je součástí pozemské fauny, se nebudu rozepisovat. Pro přesnou sportovní střelbu jsou však jeho vlastnosti technicky nenahraditelné nebo nahraditelné jen velmi obtížně. Uvidíme, s čím na nás vyrukují naši volení pseudoochránci a samozvaní zakazovači. Nezapomeňte, že největší a drtivé množství olova se už dávno v minulých desetiletích dostalo do koloběhu životního prostředí v minulých letech ve formě aditiv do automobilového benzinu (tetraethyl olova). Střelci, zejména sportovní, provozují sport v omezených lokalitách, což je jistá analogie výskytu olova v přírodě, přispívají k distribuci olova do životního prostředí zcela minimálním způsobem. A proto považuji snahu zakázat použití olova při výrobě a užití sportovního střeliva za příznak demence až debility dotčených lidí, kteří jeho používání chtějí v budoucnu zakázat. Při manipulaci s olověným střelivem nezapoměňte na hygienu, bezpečné stravovací návyky, atd. Bude to důležité pro vás a zejména pro zdraví vašich budoucích potomků, pokud je ještě hodláte plodit...........
petrbrejsa@seznam.cz