Budování a procvičování vaší střelecké techniky
Průběžně udržovat či neustále vylešovat střeleckou techniku je nutné. Střelecká technika se musí přiměřeně udržovat. Podobně jako dobrý a zkušený řidič vykonává řadu činností mechanicky bez přemýšlení, podvědomě (spojka, brzda, plyn, atd.) a pokud delší dobu nejezdí nebo změnil typ vozu, měl by si tyto návyky opakovaně zažít a znovu oživit. Podobná situce vyvstává i u sportovního střelce, který pravidelně a delší dobu nestřílí nebo změnil pistoli.
[ Část I ]
Ne, že bychom odrazovali od postoje „Kdybych měl lepší zbraň, střílel bych lépe“ (koneckonců, v tomto oboru JSME!), ale pravdou je, že tvrdá práce na správné technice je skutečný způsob, jak zlepšit váš výkon. Problém je v té „tvrdé práci“ – nikdo si ji neužívá tak moc jako pohled na díry v papíře 10 minut po příjezdu na střelnici. Jakmile se však rozhodnete, že to myslíte vážně, nebude vám vadit úsilí, jakmile se začnou objevovat výsledky. Při budování vaší techniky můžete stejně tak začít od země a postupovat směrem nahoru. Rád používám analogii se stavbou domu: Potřebujete dobrý, silný a dobře navržený základ, který podepře zbytek konstrukce.
První myšlenkou, kterou je třeba rozptýlit, je nalezení vašeho „přirozeného postoje“. I když bude nutné zohlednit vaši fyzickou zdatnost (měl jsem jednoho studenta, který se léta věnoval „Kendu“ – byl tak svalnatý, že NEDOKÁZAL držet ruce rovně!), váš postoj by měl být založen na základních principech a poté by měl být opakováním UČINĚN „přirozeným“. Téměř všechny prvky dobré střelecké techniky jsou kompromisy a vidíme to při volbě správné polohy těla: Umístění chodidel je kompromisem mezi zátěží kotníků a nohou a touhou mít co nejširší platformu pro stabilitu. Běžně uváděné pravidlo, že chodidla by měla být od sebe vzdálena přibližně na šířku ramen, je dobrým výchozím bodem. Dále si musíme zvolit, jak orientovat naše chodidla. Opět platí, že často slyšené „45 stupňů k palebné čáře“ je rozumným výchozím bodem. Chodidla jsou postavena jako po stranách trojúhelníku – špičky ven, paty dovnitř, přičemž palebná čára je základnou trojúhelníku a linie procházející chodidly sbíhající se za střelcem je vrcholem. Volíme něco blízkého tomuto úhlu jako nejlepší kompromis pro snížení zátěže těla, když rozdělujeme 90 stupňů, které mají být svírány, mezi mechanicky neefektivní polohu „směřující přímo k terči“ a poměrně efektivní polohu „chodidla rovnoběžně s palebnou čárou“. Pokud bychom stáli s chodidly rovnoběžně s palebnou čárou (a někteří střelci z prvních let to dělali!), enormně bychom zatěžovali krk při snaze natočit hlavu natolik, abychom mířili podél linie hlavně, a také bychom stahovali krční tepnu, která dodává kyslík do očí a mozku. To není dobré, takže začneme s chodidly jako výše a zbývajících 45 stupňů zkroutíme v kyčlích a kotnících asi o 20-25 stupňů a po zbytek cesty otočíme hlavu. Nyní jsme stabilizovali záda a rozložili zátěž po celém těle, přičemž krční tepny jsme nechali volné a krční svaly jen mírně natažené. Hlava je samozřejmě vzpřímená, takže se vyvažovací orgány cítí správně orientované.
Doporučuji vám vybrat si doma místo pro střelbu na sucho, kde můžete umístit a nechat na podlaze páskové značky ve výše uvedeném směru k záměrné značce na zdi. Tímto způsobem můžete zaujmout pokaždé přesně stejným způsobem místo, když začnete se svým tréninkem na sucho. Vaše tělo se tuto pozici/postoj velmi rychle „naučí“ a stane se „přirozenou“. Nebojte se označit si polohu nohou křídou nebo páskou na střelnici, a dokonce i během zápasu! V dlouhém zápase se doporučuje dělat si přestávky (nebo během přestávek na bodování nemusíte mít na výběr). Je velmi příjemné mít možnost se prostě vrátit na přesné místo a tím eliminovat další možnou proměnnou. Viděl jsem to dělat střelce na závodech světové úrovně, takže ignorujte jakékoli podivné pohledy abyste si byli jisti, že jste ve „svém“ postoji.
[ Část II ]
Vaše pozice by už nyní měla být docela dobře ustavena, takže jak jsem slíbil, uděláme další krok v budování naší techniky a probereme dýchání. O čem se bude diskutovat? Každý ví, jak dýchat, že? Jako obvykle, ale existují dobré a lepší způsoby – zvláště pokud střílíte.
První věci, které je třeba pochopit, jsou vaše fyziologické potřeby a to, jak tělo přistupuje k dýchání (má zde svůj vlastní program a střelba nebyla jeho součástí!). Mozek a oči jsou dva největší uživatelé kyslíku a sakra, jestli to nejsou zrovna dva nejdůležitější orgány používané při střelbě. Musíme se tedy ujistit, že ho dostávají dostatek. Další věc, kterou je třeba zvážit a vědět, je, že pocit „zadýchanosti, musím se nadechnout“ NENÍ způsoben nedostatkem kyslíku, ale tím, že tělo detekuje nadbytek CO2. Když vezmeme v úvahu tato fakta a přidáme je k potřebě nehýbat se při střelbě, vynoří se rámec naší dýchací techniky. Dalšími věcmi, které je třeba zvážit, je skutečnost, že opravdu plné plíce mají tendenci stlačovat srdce a měnit jeho tepovou frekvenci, a přesto může roztažený hrudník pomoci podepřít zbraň.
Prvním krokem dýchání pro výstřel je ZBAVIT plíce CO2. Většina z nás při dýchání „v klidu“ využívá pouze asi polovinu kapacity plic. CO2 je těžší než vzduch a klesá do spodní oblasti plic. Abychom plíce od CO2 vyčistili, musíme se zhluboka nadechnout a vytlačit veškerý CO2 ven. Druhým krokem je hluboký nádech – naplňte plíce až nahoru. Při tom už zvedáme zbraň – necháváme roztažený hrudník pomáhat. Třetím krokem je „normální výdech“. Tím se uvolní tlak ze srdce a při tom spustíme zbraň do záměrné oblasti. Poté přirozeně a rád „doplním nádrž“ normálním nádechem. Nyní bychom měli být „plní“ čerstvého okysličeného vzduchu, prázdní od CO2 (který se ale začne okamžitě znovu hromadit) a v záměrné oblasti připraveni k vystřelu. Zamíření můžeme doladit kontrolovaným malým výdechem, abychom zbraň usadili přesně v oblasti, kterou jsme si zvolili jako oblast míření. Hrudník ve skutečnosti pomáhá zbraň podpírat. Musíte experimentovat, abyste našli bod, který je pro vás ten pravý. Nyní se zastavíme a „zadržíme“ dech, dokud nedojde k výstřelu. Nakonec provedeme normální výdech, skloníme zbraň na lavici a začneme „normálně“ klidně dýchat, přitom uvolňujeme oči, tělo a mysl během „klidové“ fáze cyklu výstřelu.
Ještě jednou:- Hluboký výdech
- Hluboký nádech, při tom zvedněte zbraň
- Normální výdech pro uvolnění tlaku na srdce
- Normální nádech pro „dokončení“ (možná i o trochu VÍC než „normálně“)
- Nepatrný, kontrolovaný výdech pro doladění „podpůrné“ polohy zbraně v záměrné oblasti
- Nehybný (zadržte dech) během výstřelu (až dokud kulka nezasáhne cíl – „odhled“)
- Normální výdech při spouštění zbraně na lavici
- Normální dýchání během odpočinku mezi výstřely.
Dělejte přesně totéž, co byste dělali při ostré střelbě. Stejné oblečení, obuv, brýle a tempo. Použijte záměrný bod. Postačí cokoli, já používám černou skvrnu na zdi. Není to tak moc na míření, ale je to skvělý trénink, jak naučit tělo udržovat stálou linii k cíli. Snažte se nehledat cíl, dokud nespustíte pistoli do záměrné oblasti. S trochou cviku zjistíte, že se instinktivně pokaždé vracíte na stejné místo.
Don
Autorem článku je Donald Nygord, známý americký střelec.
originální text Building Your Technique [Part I] & [Part II] February 2000 již není dostupný na původní adrese
http://www.nygordprecision.com/technique.html
původní Nygord's Notes jsou nyní dostupné na adrese
Nygord's Notes
Překlad, Petr Brejša, petrbrejsa@seznam.cz
